THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Majíce mírnou úchylku pro vše týkající se světu WARHAMMERu jsem pochopitelně skočil po prvním dílu z nové série z „Říše“. Samozdřejmě, stačí se podívat na legrační přebal a hned člověk ví, o čem bude zbytek knihy. Očekávat na poli fantasy něco přelomového či originálního by jistě bylo bláhové, ale očekávat poutavé zpracování bláhové není. Ostatně to v posledních letech více než dostatečně dokázal William King se svou sérií o trpaslíku Gotrekovi. Ten rovněž jen čerpal z již vyčerpaných témat, ale jeho přístupem k tématice, velmi nadprůměrně poutavým stylem psaní a hlavně dokonalým začleněním příběhů do reálií WARHAMMERu vyvolalo u W-pozitivních lidí slušnou mánii. Jak to tedy je se sérií o novém „zachránci“ Říše (zachránce je pochopitelně v závorkách, neb lidstvu jen protahuje agónii)?
Nástin příběhu je zruba tento: Dítě, které nezná své rodiče, žije v bídných podmínkách a otrocky pracuje u rodiny hostinského v jedné odlehlé vesnici v lesích východně od Middenheimu. Postupem času si uvědomuje, že není zas tak obyčejné dítě a zkamarádí se s mladou čarodějkou. Konrad má jakýsi „Jediovský“ dar vidění blízké budoucnosti, který mu pomáhá v bojích. Rodnou vesnici přepadne a vyplení armáda bestií a jediný přeživší obyvatel se vydá hledat štěstí v širém světě a postupně se stává neohroženým válečníkem. Jak se dalo očekávat, nic co by tu už stokrát nebylo. Literární styl Ferringa není ničím nadprůměrným, ale přesto se kniha poměrně dobře čte. Nicméně v prní půli se po dějové stránce mnoho neděje a autor se soustředí na vykreslení svého charakteru, možná až zbytečně obsáhle. S prvním pohledem hrdiny do zrcadla se konečně začne příběh trochu rozebíhat a následné vyvraždění vesnice nepostrádá nepostradatelnou dávku brutality a naturalismu. Další část knihy má slušný spád, který kdyby měla od počátku, mohlo by jít o mnohem lepší dílo. I přes svou zvědavost, jak se bude osud (především těch vedlejších) charakterů vyvíjet dál a jak se vyvine nevyhnutelná konfrontace se světem Chaosu, nemyslím, že by serie Konrád měla nějak vybočit z průměru.
Fandové všeho, co nese licenční znaky Games Workshopu, si knihu nejspíš přečtou nezávisle na mé kritice. Ostatním lidem, kteří dosud k tomuto světu nepřičuchli, knihu Konrad příliš nedoporučuji a od hodnocení nechť si raději ještě dva bodíky odečtou. Kdyby jste se však přeci jenom chtěli podívat do světa WARHAMMER, doporučuji již zmíněného „Zabíječe Trolů“ (nedávno znovu vydaného), nebo některou ze zbírek povídek („Říše Chaosu“, „Vlčí jezdci“). Tudy vedou mnohem kratší cesty do Říše.
Konvenční fantasy příběh o dalším z nespočetně dlouhé řady neohrožených válečníků. Kniha, která na sebe upoutá spíš podtitulkem WARHAMMER, než svým obsahem.
5 / 10
Vydáno: 2004
Vydavatel: Polaris
David Ferring: KONRAD
Přel.: Martin Bodlák
Obal.: Karl Kopinski
Frenštát pod Radhoštěm:
Polaris, 2004. 238 s.
ISBN 80-7332-041-X
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.